Jak se stalo, že se Styky s Emou staly knihou?
V létě 2019 jsem si tak v klidu seděla ve svém žižkovském bytě a myslela jsem si, že na Emu a její styky už všichni zapomněli. A přesně v tu chvíli mě oslovilo nakladatelství XYZ, že by mělo zájem o vydání mého blogu.
Pro knižní vydání jsem musela zvolit nový podtitul, protože „Bejt holka v nejlepším věku je to nejlepší, co se vám může stát…“ bylo moc dlouhý. Po dlouhém bilancování jsem zvolila „O randění. Nahatě. S citem.“ Asi proto, že jednou mi někdo řekl, že píšu tak nahatě, že to by se on styděl, a nějak mi to utkvělo a líbilo se mi to jako popis toho, jak píšu.
Nejdřív jsem si myslela, že to s tou knížkou nevyjde, protože tak už to v životě bývá, ale ono to vyšlo, a tak jsem do konce roku 2019 dopsala nějakých 12 kapitol a v dubnu 2020 se měla kniha objevit v knihkupectvích.
A tak přišla korona…
Zase to vypadalo, že všechno bude jinak, než jsem si myslela, ale nakonec se ale vše podařilo a knížka v květnu vyšla, sice jste ji ve většině knihkupectví nemohli najít v novinkách, protože se během korony nakupilo mnohem víc známějších autorů a na nás neznáme spisovatelky a spisovatele už nezbylo místo, ale v knihkupectvích se přesto objevila. O tom, jak dlouho tam vydrží už rozhodnete vy, čtenáři. Pokud o knihu bude zájem, zůstane v nich třeba až do příštího roku, pokud ne, během léta zase zmizí, jak už to s knížkami chodí. Spisovatelů je spousta, spousta z nich jsou moji přátelé, a všichni si přejeme, aby zrovna tahle naše kniha byla tou, kterou lidi najdou a budou ji číst. Každý den vyjde na trh několik knih a všichni máme tohle stejné přání. Všichni jsme na té knize strávili spoustu času, dali jsme do ní srdce a prošli neskutečnými bolestmi, aby mohla vyjít… A vy ji pak přečtete za 4 hodiny a dáte jí průměrné hodnocení. Tak budu jen doufat, že ty 4 hodiny nebudete považovat za ztracené a aspoň třikrát se zasmějete.
Jsem hrozně ráda, že knížka mohla vyjít. Potom, co jsem ji dopsala jsem si ji musela asi ještě 30x přečíst v průběhu různých korektur, takže se teď upřímně těším, že ji chvilku nebudu muset číst (možná na nějakých veřejných čteních). S mojí ilustrátorkou Aničkou Wysockou jsme strávili spoustu času nad krásnými obrázky a s Moňou Suchankovou podobně výživný čas nad až neskutečně krásnou obálkou. A je to skvělý, vždycky jsem chtěla vydat knížku a nejen, že se mi to povedlo, ale mohla jsem na ní dělat s lidmi, které mám ráda, a kteří ji udělali opravdu hezkou.
Ne všechno vždycky vyjde podle představ, takže ji všude po internetu najdete se špatnou anotací. Na knížce je ale ta správná a aby byla i někde na internetu, aspoň na jednom místě, přidávám ji i sem.
Anotace
Deník jednoho velmi otevřeného období.
Ema je holka v nejlepším věku, se kterou se právě rozešel kluk a mimo řečí se jí po roce a půl vztahu zmínil, že spolu vlastně nechodili. Ona se rozhodne svoje zklamání vyřešit radikálním předsevzetím – naplánuje si na následující rok a půlna každý týden rande s někým jiným, aby zapomněla. Hledání lásky za každou cenu jí neustále zavádí do absurdních a komických situací, ale taky jí umožní prozkoumat současný trh s randěním. Od virtuálního seznamování, přes speed dating až po přáteli domluvené schůzky postupně poznáváme, co všechno je při hledání lásky s výhledem na pomalu se blížící třicítku možné potkat.
Styky s Emou jsou deníkem tohoto randění, jakýmsi příběhem na pokračování, v němž se spousta postav každý týden mění, některé se pár týdnů zdrží a některé možná zůstanou až do konce…
Pokud byste měli zájem si knihu koupit, můžete na tomto odkazu.
Díky všem, bez kterých by kniha nevyšla. Hlavně mojí redaktorce Tereze Chvojkové, která sice porodila den po tom, co jsem jíodevzdala knihu (asi radostí), ale vybrala si mě, pomohla mi knížku publikovat a věřila, že bude bavit víc z vás.