Styky

Nikdy jsem nebyla dobrá ve vyjadřování pocitových sdělení, ale na rande jsem se s tím nějak naučila pracovat. Když jsme už skoro u mě a ještě nemáme na dohled to nepříjemně nátlakové místo přímo přede dveřmi, zeptám se: „Jdeš nahoru nebo se rozloučíme támhle na rohu?“ Tím vytvořím jasnej scénář toho, co se asi bude […]

Mít depresi je všechno, jen ne sexy. Je to trochu jako když máte nějakou kožní chorobu. Možná to není až tak moc vidět, ale stačí, že o tom víte. Povídat si o ní úplně nechcete a už vůbec nechcete, aby se vás na ni někdo ptal. Zároveň je ale možná docela dobrý to zmínit, protože […]

Četla jsem zase nedávno nějakou chytrou knihu o lásce a ta mi zase řekla nějakou třeskutou novinku, která mi zase obrátila život zevnitř ven a zase zpátky. Nikdy by mě totiž samotnou nenapadlo, že bych mohla říkat i lidem, kteří jsou zadaní, že se mi líbí. Vždycky jsem to brala tak, že pokud vím, že […]

Od prvního máje jsem nešla ani na jedno rande. Místo toho jsem se snažila žít spořádaný život a chovat se jako hodná holka. Nepít, nekouřit, nebrat drogy, nejíst, nemít sex a tak. Některý z těch věcí ale dělám i normálně, a tak jsem se rozhodla, že přidám nějaký nový, tuze zdravý zvyky, co mě konečně […]

Sny jsou skvělá věc. A to hlavně v obdobích, kdy se ve vašem životě zrovna neděje nic jedinečného nebo zajímavého. Je to něco, co vám dává aspoň malou naději doufat, že jednou a možná ne až za tak dlouho, se vašem životě zase začnou dít věci. Já sním moc ráda. Ve dne. V noci. Sama. […]

Mám ráda muže v dobře padnoucím obleku. Nebo muže v dobře padnoucím tričku s límečkem. Nebo v dobře padnoucích džínách a košili. Prostě jsem zjistila, že mám ráda, když muži nosí oblečení, které jim není ani velké ani malé, ale padne jim tak akorát. Jinak je mi úplně jedno co na sobě mají. Ani mi […]

Mám rodiče. A ti bydlí v domku se zahradou na maloměstě. Tu zahradu jsem celé dětství nenáviděla a byla jsem si stoprocentně jistá, že já se nikdy, ale nikdy, nebudu ráda hrabat v hlíně. Takže se mi poslední dva víkendy rodiče nahlas smějou, protože se pomalu  začínám měnit v zahradní dekoraci. U rodičů je to […]

Nevýhodou pohádek je to, že princezny předem nikdy netuší, co je čeká. Na koni prostě jednoho dne přijede krásný princ, vytáhne je za vlasy z věže a tím je zachrání před doživotní samotou. Ony pak tráví s princem dokonale sluníčkový čas na bále, přijde svatba, vzduchem lítá spousta rejže a je to. Ve vší křehkosti […]

Probudila jsem se vedle Matouše a byla jsem ráda, že vidím po ránu nějakou přátelskou tvář. Matouš se překvapivě vzbudil trhnutím a vypadal, jako kdyby zrovna přiletěl z jiné planety. Posadil se na posteli a pověděl mi, že zapomněl včera na jedno rande, a tak musí běžet, protože té holce slíbil, že jí spraví šuplík […]

Naši mně vždycky říkali, že není důležité jak vypadám, ale co mám uvnitř. Nikdy jsem tomu moc nevěřila, ale posledních pár dní to byla moje jediná útěcha. Byla jsem opuchlá, zelenomodrobílá, měla jsem půlmetrový kruhy pod očima a přibližně v týhle fázi jsem se přestala dívat do zrcadla, aby neprasklo. Dostala jsem totiž alergii na […]

S Valentýnem jsme spolu trávili tolik času, až mi to bylo divný. Spal u mě skoro každou noc, doprovázel mě do práce, chytal mě za ruku na veřejnosti a vůbec, dělal spoustu věcí, které jsem neznala. Spali jsme spolu asi tak třikrát denně tak dlouho, až jsem dostala zánět močových cest a musela si dát […]

Ozval se mi Valentýn. Tak mě to dojalo, že jsem si vypnula telefon a šla se opít do baru naproti svému bytu. Potřebovala jsem trochu propláchnout vzpomínky, abych se dokázala zorientovat v tom, jestli se s ním chci, po tak dlouhé době mlčení, ještě vidět. Asi po třech hodinách ve společnosti ginu s tonikem jsem […]

Seděla jsem po ránu v kuchyni a házela jsem pamlsky svým kočkám. U toho jsem jedla ovesnou kaši k snídani a pročítala maily. Někde jsem četla, že se to nemá dělat, aby měl člověk aspoň chvíli během dne klid, ale nemůžu si pomoct, vždycky mě po ránu zajímá, co se v noci dělo ve světě […]

Poslední dobou mám čím dál tím větší chuť odjet někam daleko k lesu do maringotky, kde nebudou lidi a bude tam klid. Nebo bych to nemusela ani takhle moc hrotit, ale prostě bych potřebovala aspoň na chvíli přestat řešit pitomosti jako je práce, ježdění sockou, nakupování v supermarketu, chození do divadla a do kina, krmení […]

Tím valentýnským polibkem jsem žila sedm dní. Teda žila… Seděla jsem doma s online depresí, protože jsem doufala v nějaký zamilovaný happyend a můj telefon pořád mlčel. Mezitím co jsem čekala, že se můj drahý Valentýn ozve, jsem stihla zhlédnout všechny seriály, které minulý týden vyšly, naučila jsem se vařit tucet nových veganských jídel (pro […]

Přišlo mi do schránky přání k Valentýnu. Musím uznat, že mě to fakt potěšilo, protože jsem od základní školy žádné podobné přání nedostala. Vlastně bych mohla říct, že jsem ho doopravdy nedostala nikdy, protože vím, že mi tehdy přáníčka pravidelně dávala do schránky moje starší sestra, protože chtěla abych měla pocit, že mě má někdo […]

Kateřina mě v pondělí v sedm ráno vzbudila s tím, že si našla jinej podnájem, protože chce bydlet blíž svojí nový práci a to dojíždění by jí zabilo. Zrovna jí ten byt prej potvrdili, tak má radost. Já jsem zas takovou radost neměla a trochu jsem jí podezřívala, že je jenom líná starat se o […]

Ticho je jediná věc na tomto světě, která nemá žádnou formu. Koneckonců to není věc a není z tohoto světa. To samozřejmě není z mojí hlavy, ale od příjezdu k Láďovi jsem měla pocit, že přečetl zřejmě hodně knih s touto tématikou, protože se mnou stále odmítal mluvit. Ustlal mi na gauči v obýváku a […]

Nevím, jestli je to tím hektickým začátkem nového roku, a nebo tím, že jsem nevyléčitelně melancholická, ale poslední dobou pořád přemýšlím, jestli jsem šťastná. Vlastně se nemám špatně, mám práci, střechu nad hlavou, balí mě spousta kluků…ale pořád jako by to nějak nebylo ono. Protože jsem zvídavá, googlila jsem několik popisů štěstí, abych to lépe […]

Projížděla jsem svůj facebook a zjistila jsem, že mám na zdi samé kojící matky, čerstvé tatínky, kteří usnuli vedle svých nemluvňat, a uslintané tváře kojenců v dupačkách. Ono je to s těmahle fotkama trochu jako když vám někdo řekne že máte hezký voči. Poprvý se nad tím rozplýváte a úplně vás to rozněžní. Popátý je […]

Po dvou týdnech spolubydlení s Kateřinou bylo všechno krásný a sluníčkový. Přesně tak, jak to má mezi nejlepšíma kamarádkama být. Jediná drobnost, která nám trochu komplikovala spolubydlení, byly naše rozdílné návyky a přístupy ke klukům. Já jsem takový řešící typ. Když vidím, že si s někým nerozumím, tak ho pošlu domů, a nedělám na něm […]

První týden v roce. Paráda! Nový začátky, neokoukaný rána s kocovinou a šance, že letošní předsevzetí neskončí v koši na odpadky jako ty loňský, předloňský a předpředloňský. A především šance, že letos konečně potkám toho pravého, správného a jediného muže, na kterého tady celej život čekám. K tomu všemu jsem si vzala na tenhle týden […]

Hurá! Bydlí se mnou jediná aktuální láska mého života! Moje nejlepší kamarádka Kateřina se totiž na začátku týdne vrátila z Bali. A protože neměla kde bydlet, tak jsme se domluvily, že když se nebudeme nějak zásadně štvát, tak budem bydlet spolu. Kateřina tvrdí, že baliči na Bali jsou sice super, ale být na Silvestra v […]

Před Vánocema se z ničeho nic nedá nic stihnout. Poklidné svátky klidu a míru se promění v krvelačný závod o místo na přeplněných parkovištích, ve snaze na poslední chvíli zažít zázrak. Ani ne tak v podobě zrození spasitele jako v podobě nalezení spásného nápadu na dárek, který by mohl splnit očekávání našich více či méně […]

Po výletu do Brd jsem zase chvíli neměla chuť nikam jezdit na výlet, natož se Ctiborem. Měla jsem pocit, že je všechno zbytečný, a že jsem úplně špatně tady v tom vesmíru. A že nic nedává smysl. A že nikdy nebudu šťastná v práci se svým šéfem. A že budu napořád sama. A že mě […]

Mám jednoho takového kamaráda ze střední, u kterého jsem si nikdy nebyla jistá, jestli jsme kamarádi, kolegové, sourozenci nebo nějaký zvláštní druh bezdotykových milenců. Jmenuje se Ctibor a já jsem se do něj velmi rychle po našem seznámení (jak jinak než bláznivě) zamilovala. Hledala jsem způsoby, jak mu to říct, a když jsem ze sebe […]

Moje koupelna je pravděpodobně nejlepší místo, na kterém jste kdy byli, pokud jste měli to štěstí, ji navštívit. Vznikla tak trochu z nouze, protože když někdo navrhoval dispozice mýho bytu, zapomněl do nich koupelnu zahrnout. Když byly postavený příčky, někomu to došlo, a tak koupelna stojí v místě, kde měl být původně špajz. Chodí se […]

Co jsem zase začala chodit do práce, tak před spaním často jen tak zírám do tmy. Ležím, poslouchám vrnění koček u své hlavy, a čekám až se to stane. Až přijdu na to, na co čekám. Nebo až usnu. Často přemýšlím, zda to čekání bude trvat ještě minutu, hodinu a nebo dvacet let. Čekám-li na […]

Jít na rande se svým šéfem, je to nejhorší, co můžete udělat. Netvrdím to jenom proto, že je mým šéfem Marek, ale taky proto, že s tím mám už nějaké zkušenosti. Se šéfy to totiž není jednoduchý, člověk na nich tak trochu závisí a tráví s nima až nezdravý množství času. A když už spolu […]

Někdy je těžký se rozhodovat. Třeba v otázce, jestli chci mít radši čistej záchod, a nebo chci, aby v řekách ještě dlouho plavaly ryby. Myšlenky na ryby vyvolal tento týden moment, kdy jsem se ekologickým čistícím prostředkem, který možná trochu voní, ale to bude asi tak všechno, snažila vydesinfikovat záchod. Můj něcojakorozchod s Lukášem, totiž […]

Po čtyřech týdnech našeho spolubydlení s Lukášem jsem si pořád nebyla jistá jestli spolu chodíme nebo nechodíme a měla jsem potřebu to zjistit. Když spolu už měsíc bydlíme, jíme a děláme spoustu dalších užitečných věcí, ale přesto se vídáme s dalšíma lidma, tak je to vztah a nebo ne? Fakticky vzato to vztah je, protože […]

Za tři týdny spolubydlení jsme si s Lukášem zajeli takové zvláštní rituály. Lukáš vařil, já jsem uklízela a oba jsme neustále chodili nazí. Já jsem samozřejmě nebyla iniciátorem toho posledního zmíněného rituálu, ale tak nějak to vždycky vyšlo, že když jsem se pokusila zůstat oblečená, Lukáš mě stejně dřív nebo později nějakým manévrem svlíkl. A […]

Na začátku tohoto týdne se mi rozbilo auto. Měla jsem pocit, že zřejmě nestačí, že jsem přišla o práci, že mi minulý týden umřel kamarád, a že moje nejlepší kamarádka je několik tisíc kilometrů ode mě. Já navíc budu muset svoje poslední peníze zaplatit za opravu svýho milovanýho Favorita Ferdy. Moje auto se samozřejmě nerozbilo samo. […]

Začátek tohoto týdne nebyl zdaleka tak veselý, jak bych si přála. Dozvěděla jsem se totiž od svého bývalého přednášejícího, náhodou, na přechodu kousek od Staromáku, že můj spolužák vypadl z okna. Polámal si páteř na tolika místech, že už ho nešlo pospojovat dohromady, a tak umřel. Rozhodilo mě to, protože Kuba byl jeden z takových […]

Od chvíle kdy jsem začala mluvit, jsem si nepřála nic jiného než štěně. A od chvíle, co jsem začala myslet, jsem si nepřála nic jiného než kluka. A teď, o pár (desítek) let později nemám logicky ani jedno, žiju s dvěma kočkama a jediné, co si přeju je přestat truchlit za bývalého, se kterým jsem […]

Jít minulý týden plavat se svým budoucím šéfem, byl fakt skvělý nápad, takže jsem tento týden proležela se chřipkou. Moje tělo se zřejmě tak moc bránilo tomu ho potkat v práci, až mě radši položilo na lopatky. Po dvou týdnech se mi taky konečně ozval Matouš, a tak jsem ho přesvědčila, aby mi přinesl banány […]

Minulý týden se Kateřina, moje nejlepší kamarádka, přestěhovala na Bali. Při záplavě obrázků všech těch opálených polonahých balicích týpků, co jí balí na tom Bali, jsem si povzdechla, že bych se taky někam odstěhovala. V práci jsem to teď měla trochu nahnutý, protože se mi měnila šéfová, a já jsem byla její pravá ruka. Takže […]

Polyamory nikdy nebyly mou silnou stránkou. Četla jsem o tom hodně, ale pořád si tak nějak myslím, že k jednomu muži by měla patřit jedna žena nebo muž a naopak. Na vysoké škole jsem sice měla období, kdy jsem si myslela že by bylo možná lepší, kdybych chodila s více klukama najednou, ale bylo to […]

Pár dní po mých narozeninách jsem stála ráno v koupelně a čistila jsem si zuby svým bambusovým kartáčkem a pastou bez SLS. Počítala jsem si u toho, kolik je asi týdnů v roce a půl, když je chci teď prorandit. Po nějaké chvíli jsem to spočítala a málem jsem polkla pastu i s kartáčkem. Příště […]

Jsem zamilovaná. Tohle je věta, kterou ode mě moji přátelé slýchají nejčastěji, hned po větách: “Já tomu nerozumím.” a “Mám kocovinu.”. Tentokrát je to ale doopravdy. Štefan je jiný. Nejenom, že mě motivuje k tomu, abych abstinovala a píše si se mnou už rok a půl každý den na facebooku, ale taky se o mě […]