#0 / JEDNO RANDE TÝDNĚ

Jsem zamilovaná. Tohle je věta, kterou ode mě moji přátelé slýchají nejčastěji, hned po větách: “Já tomu nerozumím.” a “Mám kocovinu.”. Tentokrát je to ale doopravdy. Štefan je jiný. Nejenom, že mě motivuje k tomu, abych abstinovala a píše si se mnou už rok a půl každý den na facebooku, ale taky se o mě moc hezky stará, když za ním přijedu jednou za půl roku do Bratislavy. Štefan je totiž zo Slovenska. Vždycky, když ho slyším promluvit, tak mám problém vzpomenout si ako sa volám, natož na čo som sa pýtala. Pusu mi sice ještě nedal, ale to jistě brzy přijde, asi je len nesmelý.

Píšeme si o různých věcech, třeba o tom, co jíme k snídani, co děláme v práci, s kterými kolegy co řešíme, co jíme k obědu, kdy jdeme z práce, a co děláme večer. Je to super. Několikrát dokonce zmínil, že bychom se asi měli vzít, když si tak dobře rozumíme, takže se těším, až se zase brzy uvidíme osobně a asi si rovnou sbalím i nějaké bílé šaty, kdyby to chtěl rovnou zrealizovat.

Se Štefanem jsme se poznali v práci. Já jsem přicházela na jeho místo a on se stěhoval do naší bratislavské pobočky, takže jsme spolu strávili tři krásné zaučovací týdny a od té doby si píšem každý den. Většinou teda píšu já, protože on nemá moc času, když tak moc pracuje, ale pořád mu říkám, aby tolik nepracoval, tak to snad časem omezí.

Poslední dobou se mi zdá, že má ještě o něco méně času než normálně, a tak jsem se rozhodla ho z jeho přepracování a nesmělosti vyvést, poslat mu obraz, co jsem namalovala a napsat mu dopisem, co k němu cítím. Blížily se totiž jeho narozeniny. Stejně tak jako moje, protože máme narozeniny přesně 2 týdny od sebe. A tak jsem mu namalovala akrylem krásnou zebru, protože to je jeho oblíbené zvíře, a začala jsem psát svůj druhý milostný dopis v životě.

Když jsem napsala první variantu o pěti stranách A4, došlo mi, že než by s jeho vytíženým programem dočetl do konce, tak budou Vánoce, a protože bych byla ráda, kdybychom se mohli vzít co nejdřív, tak jsem to zkracovala a zkracovala, až z toho byly 2 strany, a pak jsem to ještě trochu zkracovala, až jsem byla spokojená. Všech 63 verzí, čítajících 176 papírů, popsaných během pěti a půl hodiny vlastní rukou, leželo zmuchlaných na koberci. Ta poslední, nejstručnější, už byla připevněná v obálce zezadu obrazu: “Milý Štefane, přeji Ti všechno nejlepší k narozeninám, jsem do Tebe zamilovaná, zůstaneme přáteli? S láskou, Ema.”. Vypustila jsem pár zásadních drobností, které jsem neuměla zestručnit, ale to nejdůležitější tam podle mě zůstalo. Odeslala jsem hrdě balíček do Bratislavy a čekala.

Od druhého dne jsem si nebyla jistá tím, zda jsem přece jenom neměla odeslat tu pěti stránkovou variantu, ve které se to sdělení přece jenom trochu rozmělnilo, ale už se nedalo nic dělat, a tak jsem jen čekala, až Štefanovi balíček přijde. Po třech dnech mi Štefan napsal, že dostal doručenku, ale že nemá čas jít na poštu. Po dalších pěti dnech už na poště sice byl, ale neměl čas obraz rozbalit, a když už jsem byla moc netrpělivá, tak mi po dalších pěti dnech slíbil, že se na to zítra podívá, že by neměl mít ten den tolik schůzek. Další den bylo 26. srpna a s tím datem i moje narozeniny, na které mi moji přátelé uspořádali parádní narozeninovou oslavu v mé oblíbené kavárně. Chvíli potom, co jsem sfoukla svíčky na dortu, mi přišla zpráva od Štefana: “Ahoj Ema, ďakujem za obrázok, zebra sa mi veľmi páči. Inak si vtipná ako vždy. Maj krásne narodeniny.” Vtipná?! Co je vtipnýho na tom, že jsem do někoho zamilovaná?? Následující dvě hodiny jsem strávila s brekem na chatu v pohřební společnosti mých přátel, kteří raději mlčeli, protože nikdo nevěděl, jak ta písmenková přestřelka dopadne. Mezitím mi Štefan vysvětlil, že jsme se viděli jenom 3x v životě, a že mě nemiluje protože mě skoro nezná. A pak se uprostřed odpovědi odpojil.

Ach jo.

Po roce a půl bez normálního rande, bez sexu, bez alkoholu a hlavně bez lásky, jsem si objednala ten nejalkoholičtější drink, co v kavárně měli a vypila ho na ex. Po dopití toho piva, jsem se zařekla všem svým kamarádům, že už si nikdy nebudu s nikým psát a následující rok a půl půjdu každý týden aspoň na jedno rande, abych odčinila všechno, co tenhle bývalý budoucí manžel stihl způsobit.

Komentáře

Komentář

3 Replies to “#0 / JEDNO RANDE TÝDNĚ”

  1. I want to be one of the dates!

    1. Marek says:

      What number? 😀

    2. No problem 😉

Napsat komentář: Jiří von Plumlov Zrušit odpověď na komentář